Následující texty nechť nejsou chápány jako
pokus o vlastní originalitu, ale jako
studijní materiál, jako snaha o ujasňování
základních faktů a pokus o vymezení
fundamentálních pilířů, na kterých lze
vystavět praxi homeopatické léčby. Text bude
neustále rozšiřován a podrží si nevyhnutelně
charakter pracovního textu neboli skript.
Tvoří ho mé studijní poznámky, postřehy a
názory :) ,to jest to co si obvykle člověk
píše na okraj stránky po půlnoci, když je
klid na hlubší přemýšlení. Jde o poznatky,
které považuji za natolik zásadní pro
pochopení homeopatické léčby, že jsem si je
dovolil předložit ke sdílení. Studijní
zdroje jsou uváděny v podkapitole "Použitá
literatura".
Homeopatie v
kontextu ostatních léčebných disciplín
úrovně těla |
obsah úrovně |
anatomické
vztahy |
léčebné obory
a metody |
duševní tělo |
duchovní, vyšší,
Božské "Já" |
Božská část v
člověku, duch, duše, vyšší
vědomí |
léčba zázrakem,
motlitba, vyšší meditace |
snové tělo |
vztahy v rodech,
rodové konflikty, sny, mediální
stavy, trans |
nadosobní
nevědomí (Jungovské kolektivní
nevědomí) |
šamanismus,
hypnóza, magie, nestandardně
vysoké homeopatické
potence, které se přijímají
čichem |
mentální tělo |
z vědomí
vytěsněná traumata, chybné
myšlenkové programy |
rozum, intelekt,
vědomí i nevědomí (osobní) |
těžiště klasické
homeopatie vyšších
potencí, kineziologie,
psychoterapie |
elektrické tělo |
emoce |
nervový systém,
meridiány |
akupunktura,
běžná čínská medicína
provozovaná na západě,
kineziologie, homeopatie
středních a nižších potencí |
fyzické tělo |
smyslové vnímání,
fyzický pohyb |
tělesné tkáně
jako svaly, kosti, molekulární
biochemie |
těžiště oficiální
medicíny euroamerického regionu,
alopatické léky, byliny,
homeopatie nízkých potencí
podávaná podle lékařské diagnózy |
Použitá literatura
1. Klinghardt D.: Učebnice
psycho-kineziologie. Alternativa 2001.
2. Hardy M., and Nonman D.: The
Alchemist's Handbook to Homeopathy. Delta
K.Trust 1995.
3. Smits T.: Inspiring Homeopathy.
Textbook. 1995.
O čem je
homeopatická léčba
§ 1.1 Příčinou nemoci jsou
zablokovaná duševní zranění způsobená
prožitými traumatickými událostmi v
minulosti. Každé tělesné onemocnění má svůj
původ v nevědomí, jde zpravidla o vzpomínky
na konfliktní prožitky, se kterými se člověk
odmítnul vyrovnat a vytlačil je do
nevědomí.Tato dočasně vytěsněná traumata
jsou kořeny většiny nemocí.
§ 1.2 Traumatická zranění se mohou
vztahovat k a) událostem současného života,
b) k událostem prožitým v prenatální fázi,
c) k událostem zděděným (rodová traumata,
která prožil a "nerozchodil" některý z
předků a která, pokud nejsou vyřešena,
přecházejí na další generace a jsou schopna
vyvolávat zde "nezaviněnou" nemoc). Obsahy
traumat mohou sahat od těžších fyzických
zranění až po narušený vztah k Bohu a
poničenou osobní spiritualitu.
§ 1.2.1 Každý člověk má mnoho
takových blokovaných konfliktů. Konkrétní
obsah konfliktu určuje, kdy se během života
nemoc projeví a jakou formou. Intenzita
vytlačeného traumatu pak určuje i závažnost
fyzického onemocnění.
§ 1.2.2 Mezi prožitkem původního
traumatu a začátkem onemocnění mohou
uplynout léta, desetiletí, ale i staletí,
pokud jde o přenášenou rodovou zátěž (např.
prožitek válečného konfliktu).
§ 1.3 Fyzické symptomy zablokovaných
traumat se projevují právě v té fázi života,
která je vhodná k řešení traumatu, kdy "na
to člověk už má". Pokud je řešení bloku
odmítáno, symptomy sílí a ústí v chronickou
nemoc, utrpení postupně zesiluje.
§ 1.4 Vyléčení nemoci, tedy řešení
zablokovaného traumatu spočívá v obnovení
vědomého kontaktu s tímto prožitkem, tím se
může konflikt energeticky vybít, čili nemoc
je vyléčena ve svém kořeni.
§ 2.1 Homeopatická léčba napomáhá
navázání vědomého spojení se zatlačeným
konfliktem tím, že podle zákona podobnosti
zesiluje tento konflikt nad míru, která je
ještě tolerována, resp. ponechána bez
uzdravovací reakce těla (stav chronické
nemoci je tolerován, resp. chybně vnímán
jako zdravý stav a proto nejsou aktivovány
přirozené léčebné mechanismy těla) a
aktivuje tak přirozené léčebné síly
organizmu. Skrze zkrácené prožití
potlačeného konfliktu pak dochází k úplnému
a konečnému uzdravení.
§ 2.2 Všechna tělesná i duševní
onemocnění jsou léčitelná, ale ne každý je
odhodlán skutečně se vyléčit (ač to zní na
první pohled zvláštně, může dojít k rozvoji
psychické závislosti na vlastní nemoci a
vyléčení je pak vnímáno jako bytostná
ztráta). O svém vyléčení, zdraví nebo nemoci
tedy rozhoduje každý člověk sám a to tím, že
přijme zodpovědnost za obsah svého nevědomí,
že přijme svůj "stín" jako součást sebe sama
a najde odvahu "podívat se svému stínu do
očí". K tomu mu může být homeopatie
velmi nápomocná. (Na stejné úrovni ale
jinými prostředky pracuje též např.
kineziologie).
§ 2.3 Tím, že léčbou dojde k uvolnění
alespoň těch základních traumat, dostaví se
někdy velmi dramatická (proto ta potřeba
odvahy), ale vždy nakonec trvale pozitivní
změna v životě. Zlepší se partnerské vztahy,
vztah k Bohu (místo strachu z trestajícího
Boha přichází nádherné přátelství s Bohem),
schopnost citového prožívání, obnovení
kontaktu s vlastními city, uvědomění si
vlastní hodnoty, zlepšení zdraví,
zvětšení tvořivosti a pocitu vnitřního
štěstí.
§ 2.4 Uvolnění traumat je
nejdůležitějším a nejvýznamnějším krokem na
cestě k vnitřní svobodě.
Ke
skutečnému zdraví vede jen jedna cesta –
cesta zpátky nemocí přes potlačené symptomy,
které se postupně v
historicky opačném sledu znovu dočasně
projeví, než dojde k úplnému uzdravení.