Následující texty nechť nejsou chápány jako pokus o vlastní originalitu, ale jako studijní materiál, jako snaha o ujasňování základních faktů a pokus o vymezení fundamentálních pilířů, na kterých lze vystavět praxi homeopatické léčby. Text bude neustále rozšiřován a podrží si nevyhnutelně charakter pracovního textu neboli skript. Tvoří ho mé studijní poznámky, postřehy a názory :) ,to jest to co si obvykle člověk píše na okraj stránky po půlnoci, když je klid na hlubší přemýšlení. Jde o poznatky, které považuji za natolik zásadní pro pochopení homeopatické léčby, že jsem si je dovolil předložit ke sdílení. Studijní zdroje jsou uváděny v podkapitole "Použitá literatura".

Homeopatie v kontextu ostatních léčebných disciplín

Použitá literatura

1. Klinghardt D.: Učebnice psycho-kineziologie. Alternativa 2001.

2. Hardy M., and Nonman D.: The Alchemist's Handbook to Homeopathy. Delta K.Trust 1995.

3. Smits T.: Inspiring Homeopathy. Textbook. 1995.

O čem je homeopatická léčba

• §1. O příčinách nemocí

§ 1.1 Příčinou nemoci jsou zablokovaná duševní zranění způsobená prožitými traumatickými událostmi v minulosti. Každé tělesné onemocnění má svůj původ v nevědomí, jde zpravidla o vzpomínky na konfliktní prožitky, se kterými se člověk odmítnul vyrovnat a vytlačil je do nevědomí.Tato dočasně vytěsněná traumata jsou kořeny většiny nemocí.

§ 1.2 Traumatická zranění se mohou vztahovat k a) událostem současného života, b) k událostem prožitým v prenatální fázi, c) k událostem zděděným (rodová traumata, která prožil a "nerozchodil" některý z předků a která, pokud nejsou vyřešena, přecházejí na další generace a jsou schopna vyvolávat zde "nezaviněnou" nemoc). Obsahy traumat mohou sahat od těžších fyzických zranění až po narušený vztah k Bohu a poničenou osobní spiritualitu.

§ 1.2.1 Každý člověk má mnoho takových blokovaných konfliktů. Konkrétní obsah konfliktu určuje, kdy se během života nemoc projeví a jakou formou. Intenzita vytlačeného traumatu pak určuje i závažnost fyzického onemocnění.

§ 1.2.2 Mezi prožitkem původního traumatu a začátkem onemocnění mohou uplynout léta, desetiletí, ale i staletí, pokud jde o přenášenou rodovou zátěž (např. prožitek válečného konfliktu).

§ 1.3 Fyzické symptomy zablokovaných traumat se projevují právě v té fázi života, která je vhodná k řešení traumatu, kdy "na to člověk už má". Pokud je řešení bloku odmítáno, symptomy sílí a ústí v chronickou nemoc, utrpení postupně zesiluje.

§ 1.4 Vyléčení nemoci, tedy řešení zablokovaného traumatu spočívá v obnovení vědomého kontaktu s tímto prožitkem, tím se může konflikt energeticky vybít, čili nemoc je vyléčena ve svém kořeni.

• § 2. Úloha homeopatie při léčbě nemoci

§ 2.1 Homeopatická léčba napomáhá navázání vědomého spojení se zatlačeným konfliktem tím, že podle zákona podobnosti zesiluje tento konflikt nad míru, která je ještě tolerována, resp. ponechána bez uzdravovací reakce těla (stav chronické nemoci je tolerován, resp. chybně vnímán jako zdravý stav a proto nejsou aktivovány přirozené léčebné mechanismy těla) a aktivuje tak přirozené léčebné síly organizmu. Skrze zkrácené prožití potlačeného konfliktu pak dochází k úplnému a konečnému uzdravení.

§ 2.2 Všechna tělesná i duševní onemocnění jsou léčitelná, ale ne každý je odhodlán skutečně se vyléčit (ač to zní na první pohled zvláštně, může dojít k rozvoji psychické závislosti na vlastní nemoci a vyléčení je pak vnímáno jako bytostná ztráta). O svém vyléčení, zdraví nebo nemoci  tedy rozhoduje každý člověk sám a to tím, že přijme zodpovědnost za obsah svého nevědomí, že přijme svůj "stín" jako součást sebe sama a najde odvahu "podívat se svému stínu do očí". K tomu mu může  být homeopatie velmi nápomocná. (Na stejné úrovni ale jinými prostředky pracuje též např. kineziologie).

§ 2.3 Tím, že léčbou dojde k uvolnění alespoň těch základních traumat, dostaví se někdy velmi dramatická (proto ta potřeba odvahy), ale vždy nakonec trvale pozitivní změna v životě. Zlepší se partnerské vztahy, vztah k Bohu (místo strachu z trestajícího Boha přichází nádherné přátelství s Bohem), schopnost citového prožívání, obnovení kontaktu s vlastními city, uvědomění si vlastní hodnoty, zlepšení zdraví, zvětšení tvořivosti a pocitu vnitřního štěstí.

§ 2.4 Uvolnění traumat je nejdůležitějším a nejvýznamnějším krokem na cestě k vnitřní svobodě.  Ke skutečnému zdraví vede jen jedna cesta – cesta zpátky nemocí přes potlačené symptomy, které se postupně v historicky opačném sledu znovu dočasně projeví, než dojde k úplnému uzdravení.

www.homeodarius.cz